pondělí 13. června 2011

Víkend

Měl to být poklidný víkend s trochou slavení, golfu a učením (jak jinak?!), ale trochu se to zvrtlo (a to doslova ZVRTLO) a tak z toho zbyl víkend s trochou golfu a trochou slavení, což by znělo velmi pozitivně, pokud by k tomu ovšem nepřibyla ještě jedna bezvýznamná maličkost - zlomená noha. Ha!


Musím říct, že se zase projevila má sportovní labilita, a tudíž z vlastní zkušenosti radím všem, které napadne o půlnoci objevovat radosti longboardu, aby si nechali zajít chuť, jinak se dalších 6 týdnů nepostaví na jednu (nedejbože obě) ze svých končetin. 

Přitom to začalo tak slibně!

V pátek se mi v secondhandu podařilo ulovit velmi zachovalé tričko WESC v béžové barvě, ještě zachovalejší svetr z HM a no name úzké černé kalhoty (budu doufat, že za dobu své invaliditiy moc nepřiberu, protože by se mohlo stát, že se do nich nevejdu), dokopala jsem se k tomu, abych si u táty uklidila pokoj, začala číst knížku v angličtině a jedna nejlepší jahodový dort a..zbytek už znáte.



Berle jsou na nic..Samotná chůze (odvážné to slovo pro můj pohyb) by nebyla tak hrozná, ovšem chybí mi většinou třetí ruka kterou bych si věci mohla držet. Skákat po jedné noze nedoporučuju, pokud nechcete skončit připoutáni na lůžku úplně.

V nemocnici mi dali domů injekci (zřejmě na srážení krve či co), kterou jsem si měla dnes a zítra píchnout do břicha. Sestra se tvářila, jako by to byla úplně běžná věc, a pořád omílala něco o lidech s cukrovkou, ale já jsem jí snažila vysvětlit, že si tu jehlu do břicha fakt nezabodnu, a že to bude muset udělat někdo za mě. Nakonec jsem k tomu přinutila bratra, který se zpočátku bránil (což je dost divný, počítala jsem s tím, že to bude brát jako odplatu, kterou se mi pomstí za všechny naše dosavadní spory), ale nakonec se nechal přemluvit a ani to moc nebolelo.

Mimochodem - spálila jsem si večeři, dočetla Vejce a já a zítra se už nejspíš zase pobelhám do školy. Děda se nabídl, že mi bude dělat šoféra, a tak zřejmě pár dní zůstanu ochuzena o úsměvné cesty autobusem.



P.S. Ten večer, co se mi stala má osudná nehoda, jsem byla naprosto střízlivá (jó, o to je to smutnější)

P.P.S Doufám, že sádru mi bude sundávat nějaká stará nevzhledná sestra, protože nehodlám svou chlupatou nohu natřásat před nějakým sexy doktorem. Bože, jestli existuješ, tak to prosím zařiď. Amen.

Sportu zdar
Kachna